Chata Terchováčasť Biely Potok, pri Jánošíkovej Kolibe

Terchovská hrebeňovka

18.05.2018chata-terchova.sk0 komentárov

A je to tady - konečně je pátek 4.5.2018. Už je to pár týdnu, co Tomáš vymyslel 4 denní túru, přes boční na hlavní hřeben Malé Fatry + přechod z Terchové na Kubínskú Hoľu.
Místem pro sraz je už typicky Tomášova chalupa v Terchové. Scházíme se od 18 hodiny až do 23 hod. Toto časové spektrum odpovídá tomu, že nás je 17, což je číslo hodné skupinové slevy. Přijíždíme z Prahy, Brna, Bratislavy… ale ať už dojedeme odkudkoliv, všichni se těší na pivo vychlazené v potoku a špekáček, opečený nad ohněm.
Spí se v chalupě, chatce, ve stanech. Je to jednoduše pestré. Věkový záběr máme od 20 do 60 roku, jsme svobodní, zadaní, páry, rodina, kamarádi, známi i neznámi. A stejně pestré nás čekají následující 4 dny.
Ráno, ti co nemohli dospat, nachystali super snídani a postupně se všichni chystáme. V 8 hodin už vycházíme směr Terchová Tiesňavy, kde je nástup na první vrchol - Sokolie.
Počasí je až gýčově krásné, na tuto roční dobu neuvěřitelně teplo.
Po 45 min. odbočujeme z asfaltové cesty na chodník směřující ostře vzhůru, směr Sokolie.
Výstup na Sokolie trvá asi hodinu a půl a vede přes Malé nocľahy, křižovatku, kde dáváme pivní režim. Chodník je zpevněn řadou schodů. Výstup je ,jako když v pražském metru vypnou eskalátory, tady nepřijdete na stanici Florenc, ale na nefalšovaný Terchovský krasohled. Když se dostanete k výhledům, tak s každým otočením se změní parádní pohledy. Skaly mění svoje podobenství a není ani potřeba moc fantazie, tak jsou jejich tvary patrné.
Vrchol Sokolie má luxustní výhled na celý hřeben až po Veľký Kriváň. Dnešní trasu, máme jako na dlani. Po malém občerstvení sestupujeme na sedlo Príslop.
S pohledem na Baraniarky, otevíráme čokoládu a její energii bude opravdu potřeba, nebo Baraniarky jsou poctiví zalesněný kopec. A samozřejmě, i tady nás čekaly krásné široké rozhledy - povolený doping.
Počasí drží laťku teploty vysoko, takže pozůstatky sněhu kolem sedla Bublen, v nás vyvolává naději na ochlazení, jak poutač na točenou zmrzlinu na rohu ulice.
Po Baraniarkach nás čeká sedlo a výstup na Kraviarske. Člověk už si připadá, jak na horské dráze. Už sbíhá a vybíhá s postupným vyčerpáváním sil a zbytečných myšlenek.
Další rozcestník Chrapáky a konečně sedlo Bublen. Pod rozcestníkem jsme se všichni složili a brali jsme silu a vodu na dnešní finále. Vodička byla z luxusního pramene jen pár metrů od rozcestníku.
A už stoupáme na Pekelník. Jako přidaná hodnota se otevírá pohled směrem na hřeben …./směr Varín/ . Přibývá i turistů, pravděpodobně vyklopených z blízké stanice lanovky.
Konečně máme kontakt s posledním sněhem . Fotky na sněhu v kraťasích a z Rozsutci v pozadí, jednoduše musí byt.
Tady už fouká poctivý vítr, což nám ovšem nemůže zabránit, abychom si neodběhli na otočku na Velký Kriváň a potom už scházíme svižným krokem do Snilovkého sedla nabíráme směr na Chatu pod Chlebom. Někteří nechají volný průchod setrvačnosti pohybu na chatu si posledních 20 minut doběhnou. Jiným zas bylo dnešních vrcholu málo, tak si ještě vyjdou na Chleb. Každopádně, večerní kontrola stavu zůčastněných se obešla bez povolených ztrát. Kdo neměl polívečku a pivko, po celodenní tůře na horské chatě, neví, jak chutná nejlepší kuchyně světa. Je nám parádně a nic na tom nemůže změnit ani ledová sprcha na žetony.
V chatě tradičně probíhá kumulace dobrých a veselých lidí. Někteří spíme v pokojích, jiný pod střechou a Palko zalehl do borůvek, před chatou.
Jednoduše, pohoda, klídeček.
Snídaně je ve vysokém standardu. Slaninka, vajíčka, kávička, hlavně pozor na prázdné kalorie.
Před chatou dáme ještě prozíravé foto, nebo už dnešní den začne naše skupina ztrácet na sile. Danka a Blanka se budou muset odpojit a vrátit se do reality o dva dny dřív.
Po vrstevnicovém chodníčku, vycházíme od chaty směrem na sedlo za Hromovým. Ranní výšlapy mají svoje čaro, člověk si říká, že jestli je toto začátek, tak dnešní den nepřežiju. Ale toto není úplné ten případ. Na hřeben nastupujeme celkem v pohodě. Chodníček, který se vine po hřbetu, je jak z časopisu. Rozkvetlé skalní kvítky, v zelené travičce po stranách, vzbuzují dojem křehkosti, pomíjitelnosti. Pravé šperky hor.
Cesta utíká až bláznivě rychle. Blížíme se k dnešní největší výzvě. Vrchol Stoh. Krásný souměrný kopec. Nástup z této strany od hřebene, je prudší a začíná v zalesněném pásu. Asi v jedné čtvrtině je možnost odbočit a Stoh obejít po vrstevnicovém chodníku, ale to se nás teda rozhodně netýká. My šlapeme vzhůru a vpřed. Proč to člověk dělá? Leze na kopec, aby následně mohl zase sejít. Jsme jak malé děti. Někam jen tak vylezeme, abychom jen tak seběhli. Jdeme prostě prostí, takový jací jsme.
Na vrchole picknikujeme, na travičce v závětří. Pivko a salámka, pohled zpět na krásný hřeben, který jsme dnes přešli. Někdo pospává, někdo jen tak je.
Není potřeba probírat neřešitelné problémy dnešní doby, ani vyjadřovat žádné postoje. To je super. Tak už jenom překontrolovat následky včerejšího hřebene, polepit otlaky, povázat kolena a můžeme začít sestupovat ze Stohu pod Veľký Rozsutec na sedlo Midziholie.
Tady se rozloučíme s Blankou, která se vydává po zelené do Štefanovej, aby stihla autobus směr BA. Na tomto rozcestníku jsme měli ,při nezbytném kontaktu se zákeřovou toaletou, čest se zmijí šedou.
Vzhledem k tomu, že na Veľký Rozsutec je vydaný uzávěr z důvodu ochrany hnízdících ptáku, obcházíme tohoto krasevce vpravo, luční pěšinkou, která následně přejde do vrstevnicového lesního chodníčku. Ten nás dovedl až do sedílka Medzirosutce. Rychlostí, jakou nám dnešní trasa ubíhá, nám nic nebrání, abychom si i tady, trošku poležkali v trávě. Veronička s Markem volí obcházku Rozsutce. Otlaky na nohou, jim zajistili, že jim zustanou v Malé Fatre oba Rozsutce neodškrtnuté, takže se určitě ještě vrátí, aby je pokořili.
Nakonec sme je ukecali , a tak jeli.
Vzhledem k tomu, že se už pohybujeme v turisticky frekventované části Malej Fatry, tak se chvilku bavíme tipováním nejlepšího času, pro vystartování na Malý Rozsutec.
Lidí neubívá a my už se nemůžeme dočkat, někteří pro to, že už se těší, až si šáhnou na skály, pro jiné je tento skalnatý výstup s řetězy chellenge dne, každopádně vyrážíme a cesta vzhůru ubíhá velmi rychle.
Na vrcholku dáme trochu sociálního kontaktu se spolunávštěvníky a pak už nás čeká jen sestup. Dochází tady k vtipné situaci, kdy nám cesta dolu trvá asi tak pětkrát déle, než cesta nahoru.
Sestupuje se po kamenné suti, za pomoci lan a řetězu. Je zde vidět snaha o zkrocení terénu pomocí schodu, ale Rozsutec se jednoduše nedal a schody nevydrželi ani jeden rok. Tato situace evidentně překvapila i řadu rodičů s dětmi. Takže bezújmové přežití Malého Rozsutce budou ještě dlouho považovat za opravdu adrenalinový zážitek.
Od paty Rozsutce už klesáme prudkým lesním chodníkem až k osadě Pod Rozsutcom. Od tud už nás vedou srdíčka na stromech až k Jánošíkovým dieram. A to už je klasika. Žebříčky, schodíky, potůčky, vodopádíčky a lidi.
Ale pivko na terasce u východu z Jánošíkových dier jednoduše musí byt.
A potom už po chodníku směr Terchová a Tomášova chalupa.
Kdo nemáte kamaráda s domem v Těrchové, tak si ho najděte, nebo je to brutální výhoda.
Po cestě už vyměňujeme recepty, takže po příchodu na chalupu jsme dostatečně hladní i namotivovaní, hážeme batohy na dvůr a utíkáme do sousedící koliby na halušky, pirohy, polívku a pivo.
Večer posedíme u ohníku, někteří hned zaspí spánkem spravedlivým, ale většina se při poradním ohni dohodne, na úpravě plánu na následující dva dny. Ráno pojedeme autobusem, abychom ušetřili čas, který by byl potřeba na přesun z jednoho konce Terchové na druhý.
Je to parádní teplý večer. Náš obdiv sklidili Palko s Katkou, kteří si nafoukali dvojmadrac a spali pod hvězdami. Samozřejmě poklonu si zasloužilo nekonečné nafukování madrace.
A pak, už jenom nebe plné hviezd...